17. Kapitola - Co to má znamenat?!

Jak jsem slíbila, je tady další kapitola! To hlavní, se ale objeví až v té příští!! Áááá, nemůžu se dočkat, až zveřejním další kapitolu, v hlavě už to všechno mám! :) :) :)

Strašně moc bych chtěla poděkovat  Lilly Jane a Nymfadoře :) Komentáře mi dávají chuť psát!! :)

Užíjte si čtení a nezapomeňte komentovat!! :)

Zbytek večera Harrymu nápadně připomínal události ze třetího ročníku, kdy se do hradu dostal Sirius Black. Stoly byly všechny seřazeny na kraji Velké Síně a na zemi ležely místo nich spací pytle. Jediný rozdíl byl v tom, že tentokrát hlídky neměli prefekti, ale bystrozoři, a že nikdo vlastně nevěděl, o co šlo.

„Myslím, že je čas, abyste se všichni uložili do říše snů. Nechte mysl odpočívat a sami se vypravte do světa, který je jen váš,“ byla jediná věc, kterou jim profesor Brumbál řekl. A přestože skoro každý chtěl znát odpovědi na otázky, nikdo se neodvažoval neuposlechnout, neboť po strastiplném a chmurném dni byli všichni unavení.

Harry však, stejně jako pár dalších studentů, nemohl usnout. Ne proto, že by ho rušili hlídkující bystrozoři nebo chrápající Ron, ale protože nevěděl, co se vlastně děje. Ani nevěděl, jak dlouho už jen tak ležel a snažil se splnit Brumbálovu radu a jít spát. Jenže to prostě nešlo. A zrovna, když se začal odebírat do dřímoty, vyrušily ho hlasy osob, procházejících kolem.

„Při vší úctě k vám, profesore-,“ slyšel Harry hlas, ve kterém okamžitě poznal Jessicu, než jí do řeči skočil, jiný, ještě známější hlas.

„Drahá kolegyně, ujišťuji vás, že pana Pottera ani jeho spolužáky, není třeba znepokojovat. Já osobně jsem spolu s nejlepšími ministrovými bystrozory prošel všechny možné alternativy. Budou samozřejmě zavedena zvláštní opatření, ale v této chvíli si myslím, že by bylo velice znepokojivé, kdybychom způsobili ještě větší rozruch.“ Harry v hlase, který skočil do řeči jeho profesorce Obrany proti černé magii, bezpečně poznal svého Bradavického ředitele.

„Nikdy byste neměl Pána Zla ani jeho Smrtijedy podceňovat, Brumbále,“ zasyčela na něho Harryho teta, „a obzvláště ne, co se týče Pottera. A abych řekla pravdu, cokoli se týká mého synovce, je důvod k tomu, se znepokojovat,“ pokračovala. „Jestli chcete Smrtijedy pochopit, musíte myslet jako oni.“

„Nikdo tady nepochybuje, že zrovna tohle vám dělá problém, madam Celsus,“ ozval se nový, hrubý hlas, který poslední část věty, vyslovil s obzvlášť velkou nechutí. Harrymu chvíli trvalo, než si hlas v hlavě spojil s někým známým, než mu došlo, že to není nikdo jiný, než Alastor Moody.

„Pošuku, myslíte, že byste mohl alespoň na chvíli zavřít-,“Jessica opět nedopověděla. „Alastore, Jessico, ocenil bych, kdybyste si to oba nechali na potom,“ opět ji přerušil Brumbál. Nepatrnou chvíli bylo ticho, než se začaly ozývat kroky a Brumbál opět promluvil. „Nymfadoro, děje se něco?“

„Profesore Brumbále, našli jsme to.“ Nastalo hrobové ticho, které opět prolomil Brumbál. „Dobře tedy… Alastore, Nymfadoro, vy půjdete se mnou. Severusi, Jessico, vy tady zůstaňte a dávejte pozor na studenty.“

„Profesore, domnívám se, že vzhledem k mým zkušenostem, s předměty souvisejícími s černou magií, bych vám mohl být nápomocen,“ promluvil hlas člověka, který byl doteď zticha, a přesto ho Harry neomylně poznal. Snape.

„Severusi, samozřejmě vím o těchto vašich vědomostech a nesmírně si jich vážím, ale než začneme podnikat potřebné kroky, musíme nejprve vše pořádně zajistit,“ odpověděl trpělivým hlasem Brumbál. Pak už nikdo nepromluvil a Harry slyšel jen tři páry nohou, jak se vzdalují od místa, kde ležel.

„Ó můj Bože…“ slyšel Harry povzdech jeho tety.

„Co se zase děje?“ odvětil chladný hlas.

„Copak copak Severusi? Snad nežárlíš? Nebo že by obávaný profesor chtěl vědět, co právě zjistila jeho kolegyně?“

„Nemám nejmenší potřebu žárlit na tebe. To bys zrovna ty měla vědět. A co se týče toho tvého zjištění, soudě podle tvého tónu si myslím, že to nebude něco, co bych rád věděl.“

„No jak myslíš. Však ty na to časem přijdeš,“ ozvala se znovu Jessica se smíchem. Pak už Harry slyšel jen vzdalující se dva páry nohou.

Harryho myšlenky vířily neuvěřitelnou rychlostí. Co se tady dělo? Co našli bystrozoři? A co to jeho teta říkala? Nic z toho mu nedávalo smysl.

Neměl už sílu, zabývat se teď něčím takovým Byl opravdu unavený. Rozhodl se vyčistit si mysl a konečně jít spát.

* * * * *

Ráno Harryho probudil šepot, jenž se rozléhal celou Velkou Síní. Mladý čaroděj pomalu otevřel oči a čekal, až si přivyknou na lehké šero, které v Síni panovalo. Nyní pochopil, proč se mezi jeho spolužáky nesl takový rozrušený šepot. V celé Velké Síni stálo něco okolo třiceti bystrozorů.

„Vypadá to děsivě, co?“ ozval se hlas za Harryho zády. Harry, který do té doby ležel na boku a pomalu očima přejížděl po místnosti, se vleže prudce otočil za hlasem svého nejlepšího přítele.

Harry Ronovi na jeho otázku jen němě přikývl. Neměl vůbec tušení, co se tady děje a navíc mu do hlavy vůbec nešel rozhovor, který v noci vyslechl. Cože to říkala Tonksová? Co našli? V hlavě mu znělo příliš mnoho nezodpovězených otázek. Nebylo ale moc času se nimi, právě teď zaobírat. Jakmile totiž do Síně vešel Brumbál, všechno se dalo do pohybu. Spacáky zmizely a stoly, které byly naskládané podél zdí, se vrátily zpět na své místo.

Každý student si sedl ke svému kolejnímu stolu a naslouchal Bradavickému řediteli, který, alespoň částečně, objasňoval situaci.

„S lítostí musím oznámit, že bylo třeba výrazně posílit bezpečnostní situaci na Hradě. Počínaje dnešním ránem bude na všech pozemcích Bradavic zvětšeno jak množství rozmístěných bystrozorů, tak i několik kouzelníků z řad dobrovolníků. Žádám Vás, abyste k nim chovali stejnou úctu, jako k profesorskému sboru. A ještě jedna nemilá věc. Ode dneška bude všechna příchozí pošta procházet detekčními kouzly. Vaše soukromí samozřejmě zůstane vaším, kouzla budou sloužit pouze jako filtr nevyžádané pošty,“ ukončil Bradavický ředitel svou řeč.

Jakmile to dopověděl, v Síni se ozval šum. „Budou kontrolovat poštu? Proč?“ byly nejčastější dotazy. Ani Harry a jeho přátelé nezůstali tímto oznámením profesora Brumbála nezaskočeni. Když ředitel oznámil, že se mohou vrátit do svých společenských místností, vydal se Harry spolu s Nevillem do nebelvírské věže, neboť Ron a Hermiona museli na prefektskou schůzku. Cestou ho ale zastavil pohled jedné přísné profesorky.

„Pottere, jsem si jistá, že Longbottom vás může na okamžik postrádat, aniž by při tom přišel k nějaké ujmě na zdraví. Pojďte se mnou,“ řekla mu Jessica a kývla, aby ji následoval. Harry věnoval Nevillovi omluvný pohled a vydal se za svou profesorkou Obrany proti černé magii, která šla rázným krokem směrem ke svému kabinetu. Jakmile tam došli, Jessica mávla rukou ke dveřím, které najednou zahalil matný opar.

„Pán Zla chystá útok na Grangerovou,“ byla první věc, co mu oznámila. Harry se zatvářil na nejvýš nechápavě, a tak se jeho teta pustila do strohého vysvětlování.

„Proto ti bystrozoři všude kolem. Pán Zla změnil taktiku. Nechce tě zabít jen tak. Chce vidět, jak budeš trpět, když o život přijdou všichni tví blízcí a ty zůstaneš jako poslední, úplně sám.“